Jak jsem od bezdomovectví ke štěstí přišla. 

Vyrůstala jsem ve velmi toxickém prostředí plném manipulace, násilí a alkoholu. Jako dítě jsem žila v prostředí, ve kterém bylo mnohem víc strachu a nenávisti, než bezpečí a radosti.

Od deseti do třinácti let jsem část svého dětství prožila po sklepích a na ulici. Byla jsem bez domova.

Kvůli nefunkční rodině jsem patřila na okraj společnosti. Dlouho jsem měla pocit, že ostatní vidí spíš problém, než člověka samotného. 

Dnes ale vím, že právě tahle zkušenost mě naučila jednu důležitou věc, hledat cestu ven. Když je problém, hledám řešení. Když něco nefunguje, snažím se pochopit proč a co mohu udělat jinak.

Dříve jsem byla uzavřený samotář. Lidí jsem se stranila a bála se jich. Často říkám, že moje startovací čára nebyla na nule, ale někde hluboko pod ní.

A dnes? 

Žiju v domě svých snů u lesa v Brně. Mám vedle sebe milujícího manžela Pavla, se kterým sdílím život, cesty i velkou část své práce. Učím, přednáším, pořádám kurzy a už mnoho let se věnuji aromaterapii, vůním, rostlinám a jejich příběhům.

Procestovala jsem za nimi kus světa. Stála jsem mezi růžemi v Bulharsku, u jasmínu v Grasse, u bergamotu v Kalábrii, u borovice mugo v Alpách, u vetiveru v Indii a hledám dál místa, lidi a tradice, díky kterým můžeme rostlinám a jejich vůním porozumět nejen z knih.

Nejsem nová Xenie. Jsem pořád ta stejná. Jen jsem za ty roky ušla obrovský kus cesty.

Neříkám to proto, abych ukázala, kam až jsem se dostala.

Říkám to proto, že mezi dítětem schovaným ve sklepě a ženou, kterou jsem dnes, vede dlouhá cesta.

Nebyla rovná, nebyla vždycky krásná a ROZHODNĚ nebyla jednoduchá.

Můj život mě naučil, že minulost člověka ovlivní, ale nemusí napsat celý jeho další příběh.

Mám jednu vlastní dceru, pomáhala jsem vychovávat syna svého manžela a pět let jsem měla v pěstounské péči holčičku. Dnes jsou všichni dospělí.

Nejsme rodina z obrázku. Hádáme se, někdy hodně nahlas, a kdo mě zná, ví, že já rozhodně neumím šeptat. Ale umíme spolu mluvit, vracet se k sobě a respektovat se i ve chvíli, kdy máme rozdílný názor.

A právě lidské příběhy mě zajímají možná stejně, jako příběhy rostlin.

Ne proto, že bych měla návod na život druhých lidí. Nemám.

Vím ale, jaké je být úplně dole, vím, jaké je bát se lidí. Vím, jaké je něco ztratit, něco pokazit, znovu vstát a začít jinak.

A také vím, jaké je být šťastná.

Dnes svou práci stavím především na tom, co jsem se během let naučila, vystudovala a sama prožila. Aromaterapie, vůně, rostliny, historie, destilace a cesty za jejich původem se u mě potkávají s lidským příběhem.

Proto moje kurzy nejsou jen sezením u stolu a seznamem účinků éterických olejů.

Chci, aby se rostliny daly očichat, ochutnat, dotknout se jich. Aby za nimi byl vidět člověk, krajina, historie i příběh.

A třeba je právě tohle největší stopa mého vlastního života v mé dnešní práci, protože sama moc dobře vím, že za každým člověkem je příběh, který na první pohled není vidět.

A ten můj začal hodně hluboko.

Ve sklepě.

Je spousta lidí, kteří dnes vidí výsledek mé cesty. Vidí dům u lesa, milujícího manžela, moje kurzy, cesty za rostlinami, práci, kterou miluji, a sny, které se mi postupně plní.

Je ale také spousta lidí, kteří nevidí, co všechno tomu předcházelo.

A právě proto svůj příběh vyprávím.

Nic z toho, co dnes žiju, mi nespadlo samo do náruče. Za mnohým byly roky práce, rozhodování, změn, pádů, omylů a také lidí, kteří mě podrželi ve chvílích, kdy jsem to potřebovala.

Postupně jsem se učila vybírat si, koho chci mít ve své blízkosti. Učila jsem se odejít z prostředí a vztahů, ve kterých mi nebylo dobře. Učila jsem se říkat ne. Učila jsem se přijmout pomoc, a také přijmout skutečnost, že ne každý člověk mě bude mít rád a ne každý bude rozumět tomu, jak žiju.

Tohle všechno mi trvalo roky.

Nejsem nová Xenie. Jsem pořád ta stejná. Jen jsem za ty roky ušla obrovský kus cesty.

Pořád jsem temperamentní, pořád dokážu být hlučná, směju se nahlas, někdy se naštvu, někdy něco pokazím. Pořád se učím.

Jen už dnes vím mnohem víc o sobě.

A vím také, že štěstí pro mě neznamená život bez problémů.

Znamená pro mě mít vedle sebe člověka, kterého miluji, mít domov, ve kterém se cítím bezpečně, dělat práci, která mi dává smysl. Sednout do auta a jet za růžemi, jasmínem, vetiverem nebo starou destilérkou, protože mě něco fascinuje a já to chci poznat na vlastní oči.

Znamená to učit se, být zvědavá, tvořit, milovat. Občas spadnout na hubu a zase vstát.

A hlavně žít svůj vlastní život.

Nemám univerzální návod na štěstí... a nemám ho ani pro vás.

Mám jen svůj vlastní příběh.

A ten mi ukázal, že místo, ze kterého člověk vychází, nemusí být místem, ve kterém jednou skončí.

Propojuji nebe a zem, tělo a duši pomocí přednášek a kurzů aromaterapie, bachových esencí, metody EFT a dalších cest. V každé tváři vidím osud. Pomáhám měnit nenávist v lásku. Nacházet odvahu a víru v sebe sama. Usnadňuji rozpomenout se na cestu Duše slovem, písmem, dotekem a vůní.