Parfém Luční kvítí

Dostala jsem zadání, které mě stálo chvíli přemýšlení. Chci vůni lučního kvítí.

Jako, na první pohled lehké. Ovšem na namíchání docela složité. Protože to prý nemá být sladká vůně. 

Geránium – zamítnuto. A co jako dál?

Zvolila jsem mátu bergamotovou. Je to jemná vůně máty, která v dobrém poměru osvěží. Je jako vánek čechrající vlasy, když jde člověk rozkvetlou loukou.

Další vůně je evernia. To je dubový mech. Prostě lišejník. Když zavřu oči, připomíná mi vůni země po dešti. Ležím na louce, zhluboka dýchám a vnímám hlínu. Půdu.

Ambrosie – pro mě znamená léto. Je to ovšem pro někoho alergizující květina. V kompozici dodala tu správnou sluneční notu.

Citrónová tráva – dobře. Na louce je tráva. Jsem to zkusila.  A vyšlo to! Vůně louky se začíná rýsovat.

A pozor přátelé. Bílý grep.  Ano. Tak trochu mimo luční kvítí. Ale éterický olej bílý grep čistí hlavu od přebytečných myšlenek. A to luční louka dělá, jen co si do ní lehneme. V kompozici bílý grep dělá přesně to samé. Uprostřed místnosti odlítneme jako motýl na louku, která voní čerstvým deštěm a staneme se opět malým, skotačícím, bezstarostným dítětem…

Takže se vracím zpět na zem a nedočkavě se těším na názor klienta.

PS: Je to vůně, u které je potřeba dát si čas.

Voní a v další sekundě nevoní, abyste zase zjistili, že má něco do sebe. A tak držíte lahvičku a víte, že vlastně bez ní nemůžete být, protože sice nevoní, ale vlastně voní.  (slova jedné mé klientky) 

Pokud toužíte ovládat umění aromaterapie, můžete se ho naučit pořádně a teď v mém online kurzu Vstupní brána k srdci aromaterapie zde.

V zimě mít luční kvítí, na to nepotřebujeme mít Marušku a dvanáct měsíčků. Vůni Lučního kvítí si můžeme vyrobit sami. Toto totiž umí aromaterapie, vůně a naše vzpomínky, které máme uložené v limbickém systému.