Dárky

Máte rádi dárky? Já moc.

Vážím si dárků. Ať už od lidí, nebo od vesmíru. Obojí, jakmile mi dodají radost a nasytím se jich, posílám kolikrát zase dál.

Když se mi dárek nehodí, odmítnu ho, ať ho dotyčný dá jinému. Anebo ho prostě dám tomu, kdo ho moc chtěl anebo potřebuje. 

K vánocům jsem ani jako malé dítě moc dárky nedostávala. A tolik jsem chtěla! Vánoční zvyky jsem se učila až s mým prvním manželem. A dárky byly pro mě moc hodně důležité. Hlavně jsem si nedokázala představit, že nebude mít dárek pod stromečkem moje dcera. Pak jsem se osamostatnila, začalo se mi dařit a zjistila jsem, že v dnešní době to není o hmotném dárku, ale o čase. Svobodě. Souznění. Ale i o hmotě.

A vím, že lidé, kteří nemají penízky, kolikrát šetří a myslí na dárky pro své nejbližší celý rok. Rok dopředu kupují dárky pod stromeček. ÚŽAS. NÁDHERA. 

Protože když nejsou penízky nazbyt, člověk chce milovaným dát hmotný dárek aspoň pod stromeček. Dárek pod stromečkem byl splněný zázrak. A je to krásné i z hlediska hmoty.

Hmotné dárky chápu a dojímají mě. Neposuzuji nikoho, protože to opuštění a nedostatek má v sobě každý. Proto dárky budou stále významným gestem nejenom o vánocích. A každá doba má stejnou energii dárků, akorát se mění styl. Jiný je za války, jiný byl za komunistů, jiný u těch, kteří jsou ezo, eko, bio…anebo magůrci jako jsem já. Já miluju všechno. Hmotu i vesmír (život, Boha – dodejte si co chcete).

Nám vesmír podaroval krásný dům.  Moje největší přání v dětství bylo mít domov, z kterého mě nikdy nikdo nevyhodí. Vyhodit může. Máme komunisty, koko dobu, nikdy nevíme. Ale to už by bylo celorepublikově. Nebyla bych sama. Takže já čučím, manžel čučí, všichni čučíme a cítíme štěstí.

A o tom dárky jsou. Hmotné, nehmotné, prostě radost, štěstí a zázrak. A zázraky se dějí, pokud si je dovolíme. Zázrak je zabalený dárek.

Miluju dárky!