Afirmace – sluníčko nebo debil?

Dnes mi jedna kočenka napsala, že má velké problémy.

Jasně, kdo je dnes nemá. ALE. Ty problémy prý mizí, když si říká krásné afirmace od Louise Hay.

Pooomooc!!!! Jak může zmizet něco, co cítím jen pomocí něčeho, co si nalhávám??????!!!! (snad mám dostatečný počet otazníků a vykřičníků)

Moje názory vznikly už v dětství. Můj příběh zde.

Příklad

Jsem tlustá jako prase, ale budu si denně říkat, jak jsem krásná a štíhlá. Zhubnu? NE!!! Anebo mám dluhy jako blázen, ale denně si budu říkat, že jsem bohatá. Nejlépe si k tomu ještě přidám, že vesmír mi pomůže. UF. Pomůže. Pokud budu sedět na vejcích, vysedím dříve kuřata, než peníze. 

Pozitivní afirmace pomáhají, pomáhají i negativní afirmace, ale pouze za předpokladu, že MLUVÍM PRAVDU!!! Pokud se cítím krásně, je potřeba, aby ten pocit mnou prostupoval. Pokud si něco nalhávám, tak vevnitř mě to bude řvát a to dost sprostě- (u mě teda hooodně sprostě). 

Když nemůžeme už dál, tak prostě spočneme. Chce se nám plakat, tak .plačme. A až se vypláčeme, tak můžeme jít dál. Teprve pak se nám uleví, protože se PŘIJÍMÁME PRAVDIVĚ TAK, JAK SE CÍTÍME. Bez nalhávání si. 

Dejte si kafe, přátelé. Třeba se na vás bude tlemit, jako to moje.