JARO, nový začátek.

Očista do čista, základem je mysl. Potřebuje radost, pohyb. To je jistý smysl. Nemůžu se radovat, chtít ty věci měnit, když mě maličkosti, dokáží zpěnit.

Játra, žlučník, lymfa, pod tou tíhou člověk vzdychá. Cítí smutek, vzteky, těžkosti. Toto vše je těžké přemoci, když chybí energie. Energie znamená, že člověk žije.

Vypustí koule u nohou, člověk se pak zaměří na věci, které pomohou. Které pomohou odlehčit, zmírnit, pohladit. Na to krásné navnadit.

To vše chce odvahu, sílu. A toto posuzovat bez rozdílu. Přímo se na to zaměřit a tomu zlému nevěřit.

Věřit v sebe, to se oplatí, jen tak se dostaneme z prokletí. Jen tak vstaneme jako Fénix z popela, a nikdo jiný to za nás neudělá.

Jen my se můžeme pohladit, jen my si můžeme pomoci. To nám zažene všechny chmury a nemoci. Žádný cizí zvenku, nám nedá ke štěstí vstupenku. 😍

Tu sílu máme uvnitř sebe. Jen tam se napojíme na to správné nebe.

A jak to nebe poznáme?

Že radost, vášeň naši mysl omane. Že lehce se cítíme, máme naději, vevnitř to vypadá, tak nějak nověji.

Pevně si v sobě stojíme, bez domněnek žijeme. Domněnky pouštíme z hlavy pryč. Klidně si zařveme z plných plic.

Útoky, negace, hrůzy světa, to vše nezměním, naopak. Stáhne to do pekla. Nebe je těžší cítit v sobě, protože spousta lidí propadla zlobě.

Tak nebuďme jako ostatní, zkusme se docela, zvednout z toho pekla, jako ten Fénix z popela. 😍

Text: Xenie Bodorík Pilíková