Strach a smích

Vždy, když je úplněk, snažíme se udělat si oheň. A když zrovna prožíváme nějaké strachy nebo obavy, vezmeme šamanský buben a bubnujeme. Moje dospělá dcera se směje, chytá za hlavu a říká: „Já mám teda rodiče!“

O tom jak bubnujeme na šamanský buben, a snažíme se hučet jako africké etnikum, abychom zahnali strašáky, o tom vám přátelé napíši jindy. Anebo nechám někým odolným a statečným zaznamenat. A proč o tom píši? V dnešní době totiž každý potřebuje smích.

Smích je moc potřebný.

To, že je smích potřebný, to asi nejenom že ví každý, ale také tato věta dokáže pěkně naštvat. Zvlášť, když člověk cítí smutek z dnešní doby. Po dvou letech koko viru začala válka na Ukrajině a opět se situace dotkla všech srdcí

Nicměně zjistila jsem, že navodit si dobrou náladu prý, podle vědců, je jednoduchou záležitostí

Smích podle vědců

Dělaly se vědecké pokusy, že se lidé snažili mimicky pomocí svalů ve tváři, napodobit emoce jako je strach, smutek a štěstí. A tělo IHNED začalo vydávat patřičné chemikálie (myslím že do mozku) a podle těch představovaných emocí, se tak člověk začal cítit doopravdy.

• Představa strachu vyvolala strach.
• Představa smutku pláč.
• A představa smíchu zase štěstí. 

Takže jestli cítíte strach přátelé, představte si třeba mě, jak s bubnem skáču kolem dubu a borovice. Manžel u toho ječí jako pomyslný vůdce naší skupiny (dva jsou už dav) a snažíme se ovlivnit vnitřní orgány představou orgasmické extáze, kterou v nás vyvolává pravidelné dunění bubnu. Vytí vlků z nedaleké Zoo (vyjí ráno a k večeru) v nás umocňuje pocit neandrtálce, který v dýmu mokrého dřeva našeho táboráku, promlouvá s Duchy přírody.

A tenhle vtip o bubnech znáte?

Pepíček prosí tátu: „Tati, kup mi buben.“ „Nekoupím, budeš mě rušit při práci.“ Pepíček: „Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát.“

Chcete nás domů? 

Přeji vám, ať máte na tváři usměv, přátelé.