Vše má svůj smysl

Potrat? Nebo život.

Mám dceru. Už velkou.

Těhotenství jsem, podle lékařů, měla rizikové a přibrala při něm 25 kg. Takový malý vorváněček.

Koncem 3. měsíce těhotenství jsem začala krvácet a po cestě do nemocnice „mé“ sanitce nedalo přednost auto jménem Tatra 148 . Kutáleli jsme se ze svahu, minuli betonový sloup, a já jsem vypadla rozbitým oknem do bláta (vedle byl splav). Byl říjen, na sobě jsem nic neměla, protože mi vše odpadlo při Disneylandu v sanitce… Byla jsem v Blesku i na Nově. Zkrátím to.

Miminko u mě i přesto všechno zůstalo. Byla jsem pomlácená, pořezaná, ale těhotná.

 Když má něco být, tak to je, a nic tomu nezabrání.

Dřív jsem věřila, že všechno, co se nám v životě stane, má svůj smysl. Dnes to vnímám trochu jinak.

Ne každá bolest musí mít smysl, a ne každé utrpení nás musí „něco naučit“. Některé věci bychom si klidně mohli odpustit.

Ale můžeme dát smysl tomu, co s nimi uděláme.

Můžeme své bolesti pochopit, zpracovat je a přestat jim dovolovat, aby řídily náš další život. A někdy až po mnoha letech zjistíme, že právě cesta přes ně nás přivedla blíž k sobě.

Možná tedy neplatí, že všechno má svůj smysl. Ale smysl můžeme dát všemu, co jsme přežili.