Vidění světa- metafora tuláka

Metaforu napsal Hawkins. A já Hawkinse miluju. V tabulce podal krásné vysvětlení, z jakých úrovní vidíme život a jak ho pak žijeme. Jak nám pak ten náš život funguje. Lidé z mých kurzů EFT již toto pojetí života znají. I na jiných svých kurzech se o tom zmiňuji.

Kurz EFT je obsažen v mém online kurzu Labyrint duše. Přehled online kurzů klikněte zde.

Mám hodně plánů a projektů.

No, a jak jsme na tom přátelé s přijímáním života?

Podívejme se společně na tuto tabulku.

Tabulka Hawkinse s názvem Mapa vědomí, úroveň života

Tato tabulka nám může moc pomoci v pochopení vidění světa z našeho úhlu pohledu. Může nám pomoci pochopit, že to co vidíme, vychází z našeho nitra. Z naší úrovně nastavení. Takže jestliže já vše vidím a vnímám jako krásné, je to v pořádku. Nejsem divná ani naivní. Protože co si budeme namlouvat, když se někdo cítí po většinu svého času šťastný, zdá se tento stav jako podezřelý.

Doporučuji celou knihu, v které je tato tabulka. Protože mi, mimo jiné, také pomohla vysvětlit například to, že někam vlezu a vše je krásné, i když druzí mají rozdílnou zkušenost. Díky této knize a této tabulce si ponechám svou povahu i své vidění druhých. Je to úžas.

Metafora tuláka – vidění světa

Zmíním Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti. Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?

Z úrovni studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.

Z úrovně viny (30) si říkáme: „je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky.“

Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, je to „zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic.“

Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.

Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii – dřív, než spáchá nějaký zločin!

Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?

Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!

Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.

Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, říkáme si – „vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu.“ Máme chuť něco s tím udělat.

Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. „Vždyť nikomu nijak neubližuje.“

Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.

Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jakoby život přivál z tajemných dálek.

Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.

Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání, a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.

Nad úrovní 600 (klid) jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

Co se stane, když se k tulákovi přiblížíme? Pravděpodobně bude reagovat na naše vyzařování v tomto přítomném okamžiku. Možná uteče, možná se rozzlobí, možná mu uděláme něčím radost.

Zkrátka:

Bude zrcadlit náš stav vědomí tady a teď – jako všichni okolo nás.

Zdroj: knížka Moc versus síla.