Odpuštění a nejenom na velikonoce

Velikonoce, zelený čtvrtek, zelená barva. Pro mě jednoznačně téma ODPUŠTĚNÍ.

Takto vnímám velikonoce já. Odpuštění.

Pustění od sebe to staré a přivítání nového. Znovu se narodit v Duši. S nadějí, radostí, láskou, sexem, energií, tvořením… prostě to, co bylo, bylo.

Teď je více světla, zpívají ptáčci (chápu, že některé ten řev ráno budí), vzduch je voňavý, je tepleji, je tady nový začaaateeeek!

Tak všechno těžké pusťme od sebe. Odpusťme.

Ale ne odpuštění druhým, ve smyslu nabubřelého panáka, který blahosklonně pokýve rukou, naznačujíc gesto milosti. Takové odpuštění nechť si panák strčí do prdele. A bez hudby. 

Odpuštění v sobě. Hlavně sobě!

Doporučuji můj online kurz Labyrint duše, kde probíráme různé techniky úlevy a práci s manipulátory:

Že například (když budu mluvit za sebe, abych naaaahodouuuu zase někoho neurazila a jemu třeba pak chyběl ten uražený nos, a nemohl cítit ty vůně), že prostě například jsem blázen, nejsem dostatečně slušná, klidná, tichá, nebo něco…

Odpouštím sobě.

A jak poznám, že jsem si FAKT odpustila?

Prostě mám v srdci lásku a chuť ty, co posuzují, obejmout. Popusinkovat, pohladit a včas doprdele utéct, než mě praští PRYYYYČ!

Ps: nemusíme ty, co vás posuzují nebo vám vnitřně ublížili nutně pusinkovat, přátelé. Jde o pocit, kdy prostě jen vnímáme a cítíme v sobě klid při pomyšlení na ty lidi a situace. A to je svoboda. To je odpuštění a vyléčení sebe sama. Protože v procesu odpuštění jde o mě. Jde pouze o mě a mé pocity, ne o toho druhého. Ten o tom kolikrát ani neví, co prožíváme.

No nic. Krásné velikonoceeeeeeeeee!