Štěstí v novém roce

Spousta z vás pláče ke konci roku že:

• je bez partnera, anebo je partner prase
• je nemocný, nebo někdo v rodině je nemocný
• že nemají peníze, anebo mají peníze a stejně je všechno na hovno
• dítě nebo partner se chová jako hovado
• není sníh, je moc sněhu
• není zima, je veliká zima… atakdále.

Přátelé, štěstí se vytváří TEĎ. 

(štve vás ta věta? Pěkně debilní klišé, skloňované v tolika pádech, že?)

Jenže toto klišé rozhoduje, jestli cítím opravdu štěstí. Ne zítra, nebo pozítří, ale TEĎ. To znamená, že TEĎ musím vzít svou poslední sílu a NAJÍT NĚCO KRÁSNÉHO NA TOM, CO TEĎ PROŽÍVÁM. V koroně době, hrozba války, o to více, než normálně.

Jinak to fakt nejde. Já prožívám štěstí proto, že ať se děje co se děje, snažím se ho v té situaci vidět. 👀

Například jsme byli na horách. Za super cenu, přes slevomat. Recenze na ten hotel (no, hotel, řekněme ubytovna) byly šílené. Lidé v nich psali, že hotel je fuj, personál šílený, jídlo bléé…

Měla jsem na výběr. Buď strávím silvestr na horách a splním si sen, anebo nikam nejedu, protože už je pozdě, nic jiného takto narychlo neseženu a hotel je bleee.

Vybrala jsem si to první. 

Hotel nebyl hotel, ale ubytovna. Pak recepční, který podle recenzí měl být šílený a neměl co dělat na recepci, protože to s lidmi (podle druhých) neumí, nás vytáhl z pěkné kaše a byl velice milý (je to divné, ale FAKT to tak bylo!) Jídlo bylo lidové (podle toho, jak se kuchař zrovna vyspal a jestli byl na flámu chiichiii!). 

Víte, být negativní a plivat na druhého umí každý debil. Na to nepotřebuje NIKDO žádnou školu. Ale vidět něco hezkého, i když to tak necítím, to už je VYSOKÁ škola. 

Není to o tom, že je to hnusné a já si budu nalhávat že není. Je to o tom, že pojmenuju věci popravdě, jak je vidím já a jak to vidí ostatní A PAK SE ROZHODNU NAD TO POVZNÉST! Lítat a vznášet se, to už neumí každý. To už je vyšší (vidíte to slovo? VYŠŠÍ škola. Je potřeba totiž se POVZNÉST, vyletět do výšin, blíže k nebi). 

Proto jsem já vždy šťastná. A možná proto se mi štěstí vrací? Kdo ví. I kdyby nevracelo, jsem ROZHODNUTA cítit se šťastná. 

Takže pan recepční byl naprosto překvapený, že i přesto, že jsem četla recenze je pro mě úžasný člověk. Že je pro mě anděl (i když mě s tím slušně poslal do prdele smíích).

• Jídlo-v dětství jsem si užila TOLIK hladu, že KAŽDÉ jídlo si užívám. Maso, přesolené, přeslazené, nezdravé, zdravé… MÁM JÍDLO.

• Ubytování-pořád lepší horská ubytovna z osmdesátých let, než chladný sklep, kde jsem v dětství bydlela. Můj příběh zde.

Prostě přátelé, štěstí je v nás, našem pohledu na svět. Ne v tom, jak to vidí druzí. 

I vztah, ten se také musí budovat. Já s manželem budujeme stále. A někdy HOOODNĚ hlasitě a v mém případě i pěkně sprostě. Ale vážíme si jeden druhého a chápeme se. Kdyby to tak nebylo, byl by můj manžel další magor v pořadí, který za zástup mužského pokolení stojí za hovno a nikdy si nenajdu žádného super partnera, protože všichni chlapi jsou kokoti. 

Inu, přeji všem to nejlepší možné vědomí, to, ať každý umí létat a má na očích růžové brýle. Ty jsou super. Člověk si uvědomí realitu, nasadí brýle a jde létat.

Takže, jdu si osedlat jednorožce do dalšího roku přátelé! Kdo jede se mnou?